Hovada na vodě aneb Vltava 2010

Tak už se to opět blíží. Akce, kdy mužové zanechají doma manželky a děti, soudnost a stud, zodpovědnost a strach a vydají se na akci, který pouze díky tomu, že se jede na Vltavu říkají Voda. Je to tu znovu, tak jako už v mém případě po páté. Těším se? No jasně že jo. Taky je na co. Možnost vyrazit jen s bandou vožralů na akci, kde se nepočítá  s tím, že bude člověk střízlivej, nebo s tím, že se bude muset druhej den vrátit štreku domů. Prostě od soboty do čtvrtka bezuzdného pití, hraní, flákání se na lodi a předstírání, že je nám míň než třicet Spoustu dobrých lidí bereme s sebou. Letos nás jede jedenáct. No to je počet. Trochu se bojím, že se nevlezeme k jednomu stolu. Trochu se bojím, že když pošlu flašku, tak se mi vrátí zpátky prázdná. Trochu se bojím trancových maniaků, kteří neumějí zazpívat Tři Kříže. No uvidíme asi to bude sranda.

No, po loňském vynechání se už nemůžu dočkat. Jsem zvědavý kolik zase po cestě vyrostlo nových kiosků, kde si budeme moct dát pivko. Jsem zvědavý kolik vyrostlo nových kempů. My budeme sázet na staré dobré, které máme zažité. Ve kterých z hospody trefíme bezpečně do stanu ke svému spacáku a dvoum spolubydlícím.

Každoročně začínáme v kempu Pod Hrází ve Vyšším Brodě, kde se schízímeuž v sobotu aby jsme důstojně začali další ročník akce bez hranic. Vyjíždíme v neděli, páč v sobotu to nejde. Když si představíte to štěstí, že člověk vypadl, tu euforii, to nadšení a tu spoustu chlastu co bereme s sebou, tak by to nebylo ani moudré.

Další z kempů je Kemp u Nojdy v Rožmberku, je to zase klasický starý kemp, který tam už stojí léta. Čepují tam sice Samsona, což není úplně podle mojeho gusta, ale co už. Kouzlo Rožmberka je v hradu na kopci, který obtéká Vltava a ve spoustě hospůdek kam se dá ve vesnici zapadnout. Nutno podotknout, že Rožmberk zažije naší účastí vždycky nějakou ostudu. Proto na druhý den odjíždíme se sklopenou hlavou a bez ptaní. Stejně by jsme všichni ani celý večer neposkládali.

Dalším cílem je kemp v Novém Spolí. Zase klasika, takže žádný novoty a rozbalíme to v kempu před dřevěným mostem. U pána, kterému jsme to svými útratami pomohli zvelebit. Zůstáváme dvě noci, protože Č. Krumlov pokaždé stojí za projití a atmosféra ve večerním kempu je tam prostě nejlepší. Co můžu doporučit je určitě Restaurace pivovaru Eggenberg, jejich kačena s knedlíkama a se zelím je každoroční tradicí. Nehledě na jejich pivo, který nebude patřit mezi europiva. Mě chutná.

Pak vyrážíme přes celý Č. Krumlov dále na Zlatou Korunu. No, nutno říct, že ještě než vyjedeme z Krumlova, tak jsme všichni jak motyky. Může za to i čůčo, které je taky v tomhle úseku tradičním nápojem. Už se teda nejedná o tak oblíbenou tradici jakou je ta kačenka. je to pěknej hnus. Za to může Honza, můj švára. Povídání na dlouho.

No a Zlatá Koruna. Úplně nepřekonatelný místo se spoustou zážitků. Možná proto, že je to poslední noc. Tady se spát nechodí. Večerní zážitky při kytaře a zpěvu. No prostě nádhera

No a pak domů. Těším se tak mi to přejte. Zdarec.

Už jen přidávám pár fotek z minulých ročníků:

A nebo radši ne