PIM 2012 – tramtarará mám to za sebou….

Tak to mám za sebou. Už je to teda týden, co jsem doběhl, ale ještě jsem to pořádně nevstřebal. Běhání je celkem nudná záležitost, která musí člověka opravdu bavit aby se jí věnoval dlouhodobě. Po čase oposloucháš veškerou hudbu, promyslíš život na 200 let dopředu a co dál. Pak už jen bezcílně běžíš a do týdne skončíš. Pokud ovšem nezažiješ něco co potkalo mě (a dalších několik tisíc ).

Dva měsíce tréninku kvůli jedné hodině běhu na Pražském mezinárodním maratonu 2012. A vyplatilo se mi to. Běhání v davu s ostatními dává člověku úplně jiný obrázek běhání. Najednou v tom člověk není sám. Najednou jsem měl pocit, že jsem součástí něčeho většího. Úplně jinak se mi běhalo. Zatímco jsem při tréninku dosahoval tempa někde kolem 5:30 min/km, při maratonu jsem exceloval tempem 5:07 a časem 1:03:33 na 12,195 km. Takže super.

Do cíle jsem doběhl s gestem vítěze a adrenalin z právě uběhlé tratě ze mě tryskal do všech stran. Samozřejmě vzájemná pochvala v cíli s kolegy ze štafety a pak vyprávění o tom kdo co zažil na trati. Skvělá sdílená radost. Celkový čas štafety 3:45:54 a vyrovnaný čas někde kolem 0:52 min na 10km. Celkově jsme skončili v polovině startovního pole. Neměli jsme ambice doběhnout třetí. Spíš se dostat pod čtyři hodiny a to se nám povedlo a asi nikdo z nás nečekal, že to bude o čtvrt hodiny. Kolegové mi vytvořili rezervu na svých úsecích, takže já věděl, že i kdyby bych to zaběhl za hodinu deset, tak to dáme. Ale povedlo se to rychleji a tak na sebe myslím můžeme být právem pyšní.

Musím říct, že jsem fakt v přípravě dřel a naběhal jsem za dva měsíce cca 180km. Před závodem jsem do sebe dostával samou energii v podobě pudingu s vločkama a sušeným ovocem, ionťák a třetinku RedBullu. při běhání jsem se vůbec neobčerstvoval, protože to byla příležitost předehnat pár dalších unavených maratonců. Nevím jak to zvládali oni, když jsem se kolem nich „prohnal“, ale mě to dělalo dobře. Předbíhat takový borce. A borci to fakt jsou, protože já se k nim přidával na 30km čerstvý a nabitý energií, kdežto oni byly těsně před největší krizí na 33km. A přitom mě občas někdo z nich dal na prdel.

Nevěděl jsem spoustu věcí, teď už jsem chytřejší. Ten chlápek s balonkem nad sebou, kde bylo 3:45:00 se nechlubí svým posledním časem, ale vodí ostatní právě na tento čas. Kdybych to byl věděl, doběhl jsem pod 3:45:00. Další věc už je mi taky jasná. Na trati prostě nejde zabloudit. Atd…

Prostě pro mě neobyčejný zážitek, který mě zase nakopl a mám motivaci běhat zase dál. Pomalu se dostávám s vahou dolů. Včera po běhání jsem pokořil hranici 93kg a klesá to dál. A máme s kolegy domluvené další možné akce, které by jsme mohli objet buď jako štafeta nebo jednotlivci na půlmaraton.

Pár fotek ze začátku a z konce. Bylo to super, už se těším na další akce..