Běžecký víkend Srní-Mechov Mechovský dvorec

Po delší době jsem se dostal k tomu abych zapěl chválu zase na další skvělé ubytování a na zážitky, které jsem si dopřál jeden krásný červnový víkend. Už jsem se asi zmiňoval, že běhám. Vím….už několikrát. A možná jsem se i prásknul, že jsem členem Běžeckého klubu České spořitelny, pro který jsem mimochodem udělal čistě funkční a praktický web.

A protože to vede parta skvělých lidí a také skvělých běžců, tak netrvalo dlouho a naplánovalo se první seznamovací soustředění na Šumavě. Hledají se místa, kde se dá samozřejmě dobře běhat a to na Šumavě není zrovna lehký najít.

Naštěstí je běžců čím dál tím více a penziony na to reagují. Nabízejí i pro sportovce předem nachystané trasy, více či méně náročné. My jsme měli štěstí na lidi i na místo. Ondra Uher, sám běžec, má v pronájmu penzion Mechovský dvorec v Srní-Mechově. Umístěný na úplném konci obce těsně před Vchynicko Tetovským kanálem, kolem kterého se běhá úplně luxusně.

Po příjezdu na mě opravdu dýchla rodinná atmosféra penzionu. Super lidi, kteří to vlastní, uklízí, obsluhují, vaří. Na nic si nehrají a za co člověk zaplatí, to opravdu dostane. Takhle bych to viděl já. Večer se šli nadšenci z našeho klubu proběhnout, já se radši věnoval seznamování s místní chutí piva a místními specialitami. Takže jsme poseděli v hospůdce a moc to nerozjížděli, protože jsme ráno tušili nějaké to běhání. A taky jo, ráno budíček a ještě před snídaní Cooperův běh (12min co nejrychlejším tempem pokud možno po rovince) To pokud možno po rovince v případě Šumavy platí. Takže jako po oválu to nebylo, každopádně nahromaděná energie z předchozího večera mě vybičovala k výkonu 2,7km. To jsem snad nezaběhl ani na základce. Takže OK.

Pak rychlá snídaně a výběh na trasu Srní-Mechov – Antýgl – Modrava – Tříjezerní slať a hurá zpátky, pro mě ten den cca 32km, což je na mě dost. A kdo někdy šel z Modravy na Tříjezerní slať, tak ví, že po dlouhé rovince se zvedá prudce kopec a ten jsem statečně šel.

Zvětšit mapu

Odpoledne samozřejmě útlum, rozedřené půlky a strašná bolest ve sprše. Pak jen doporučuji v Srní zajít do místní domácí cukrárny, která je hned na vjezdu do Srní od Antýglu po pravé ruce, do schodů nahoru. Vynikající domácí zákusky a káva.

Večer stál za to a po zelené smršti a kytarových prvních slokách jsem se kolem jedné ranní odebral do postele jak žmolek. Ráno jsem běhání odmítl ale nadšenci si dali ještě výběh na Poledník, což bych už v tom ukrutným horku nedal, navíc moje půlky byly evidentně taky proti. Takže jsme se vydali k domovu s malou zastávkou ve Staré hlíně v Rožmberské hospůdce na kus rybího žvance.

Věc kterou musím jednoznačně Ondrovi pochválit je domácí paštika se sušenými švestkami a polité brusinkami. Celkově vaří velice dobře, snídaně jsou bohaté a zdravé. Obědy taky OK, ale ta paštika. Když mě přepadla chuť o půlnoci, tak jsem si ji prostě musel dát.

Vzhledem k naběhaným kilometrům bych si možná tipl, že jsem za víkend něco shodil, ale kdepak. Zelená, pivo a paštika si vzala svoji oběť a já dvě kila přibral. A pak že při běhání se hubne