Sklípek u Hartmanů – Pod Dubňansků horů

Po předchozí zkušenosti  s vínem od pana Hartmana jsem neodolal a ve volném velikonočním víkendu jsem otestoval i ubytování v jeho sklípku. Bylo to na rychlo a jsem rád, že měl zrovna volno a byl ochotný ubytovat pouze mě s manželkou a s naším uřvaným prckem. Obdivuji důvěru, kterou projevil a vlastně toho na mentalitě místních lidí obdivují víc.

Po příjezdu nás krásně přivítali, obdrželi jsme klíče jak od jedné velké místnosti, kde jsme spali, tak od sklípku. Prý si máme vzít co nám bude chutnat a při odjezdu akorát spočítáme prázdné lahve. Naštěstí natrefili na poctivce a přiznal jsem i jedny snědené brambůrky. Ale samozřejmě ne každý by projevil takovou dávku důvěry.

V řadě sklepů Pod Dubňansků horů patří sklep pana Hartmana mezi nejnovější a myslím si nejkomfortnější, protože sklepy vedle nás byly osazeny jednou krásnou dřevěnou kadiboudou. To my jsme měli pohodu v podobě splachovacího WC. Není se co divit, historie budování sklepů v tamní oblasti sahá ke konci 19. století. Po degustaci hned ten večer jsme si na pokoj vzali pár lahvinek a podpořili tím krásně strávený víkend. Už jsem se zmínil, že mám nejradši Tramín, ale po ochutnávce veškerých vín jsem pro sebe zvolil Ryzlink Rýnský 2010 a Frankovku barrique 2006.  Obojí podle mého skvostné. Jarušce nejvíc chutnal Mopr (Muškát Moravský) a Rosé Cabernet Moravia. Během dvou krásných večerů při krbu a kytaře vše vzalo za své. Opravdu nádherné poetické večery.

Když jsem zmiňoval, že obdivuji více z mentality tamních lidí, pak je potřeba zmínit zlatého člověka pana Antonína Zemského. V sobotu odpoledne, kolem třetí, po po obědě vypité lahvince Rosé jsme se vydali do nedalekých Mutěnic na něco dobrého k snědku. Neušli jsme ani dvě sta metrů a před malým sklípkem bodrý pán čistil lahve k dalšímu ročníku. Slušně jsme pozdravili a odpovědí nám bylo pozvání na pohárek. Neodmítli jsme a když jsme po hodině odcházeli obohaceni o cca desítku vzorků z jeho sklepa, byla nasnadě otázka ohledně zaplacení za košt. Prý by jsme ho urazili, pokud by jsme mu dali peníze. V normálním světě podle mého již dávno zapomenutá vlastnost pohostinství se projevila v té nejkrásnější podobě. Vína měl úžasná a na Aurelius v PS jen tak nezapomenu. Tramín byl taky výborný. A povídání poučné. Slíbil jsem panu Zemskému vytvoření nových webových stránek. Myslím, že je to jen minimální „cena“ za jeho laskavost.

Prostě krásný kraj. Úžasní lidé a nádherná vína. Už nějaký ten pátek vás nabádám aby jste přestali pít patoky ze supermarketů a každý si našli svého jednoho vinaře, nebo lépe více vinařů a jednou za čas si zajeli do tohoto nádherného kraje  pro vyzkoušená vína. Uvidíte, že neprohloupíte. Ze své zkušenosti vám můžu doporučit:

Vinařství Zálešák, Vinařství Hartman, Vinařství Zemský (na nových stránkách se pracuje) a v bádání budu pokračovat.

Jen několik foteček z víkendu: